REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA ANEB NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK V PRAXI –…

V návaznosti na změny související s účinností nového občanského zákoníku se v následujícím textu zaměříme na problematiku smluvního práva s přihlédnutím k nejčastějším smluvním typům – smlouvy kupní a smlouvy o dílo.

V běžném životě zastupuje proces uzavírání smluv nejtypičtější možnost setkávání s právem vůbec. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se i z toho důvodu smluvnímu právu věnuje velice podrobně. Bezesporu nejpozitivnější změnou, kterou přináší, je odstranění dualismu smluvních typů, resp. dualismu závazkového práva, uzavíraných dle zákona č. 40/1964 Sb., občanských zákoník (tzv. neobchodní závazkové právo) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (tzv. obchodní závazkové právo). Nově tedy nalezneme veškerou právní úpravu smluv v jediném předpisu.

Zásadního významu v souvislosti s účinností NOZ nabývají přechodná ustanovení. V praxi platí, že vznikl-li závazek mezi stranami do účinnosti nové právní úpravy, bude se toliko řídit starou právní úpravou, nestanoví-li zákon jinak. S odkazem na ustanovení § 3028 se ovšem strany mohou dohodnout a podřídit starý závazek nové právní úpravě (NOZ). Tradičně z tohoto pravidla existují výjimky. Dle ust. § 3030 se na veškeré smlouvy uzavřené v době účinnosti staré právní úpravy použijí zásady stanovené v první hlavě první části NOZ. Jde-li pak o konkrétní smluvní typy, odlišný režim se uplatňuje pro nájem nemovité věci, který se řídí NOZ, s výjimkou aspektu jeho vzniku a práv, vzniklých před účinností NOZ (viz blíže ust. § 3074).

ZÁKLADNÍ ZÁSADY SMLUVNÍHO PRÁVA

​Již v předchozích článcích jsme zmínili, že NOZ významně posiluje zásadu smluvní volnosti stran. S ohledem na řečené nabývá většina ustanovení NOZ dispozitivní povahy, strany si tedy mohou v rámci smluvní volnosti přizpůsobit vztahy mezi sebou na základě dohody. Zákonodárce rovněž výrazným způsobem upřednostnil zásadu neformálnosti právních úkonů. Z ustanovení § 559 NOZ vyplývá, že není-li stanoveno jinak, mohou se strany zavazovat ústně, případně konkludentně (za předpokladu, kdy je z jejich jednání jasný projev vůle). Problematické tak nebude s účinností nové právní úpravy například uzavření smlouvy emailem. Nadále však v případech převodu nemovité věci platí nutnost písemné formy. Novinkou je pak i dodatečné písemné potvrzení obsahu smlouvy, kterou strany před tím uzavřely v jiné než písemné formě (ust. § 1757 NOZ).

Ustanovení § 574 NOZ výslovně stanovuje, že na právní jednání je v případě pochybností třeba hledět spíše jako na platné než na neplatné. Stany by tak v praxi měly být mnohem obezřetnější, a to i vzhledem k úpravě zakotvené v § 586 odst. 2 NOZ, která říká: „Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.“ Obdobná situace nastává v návaznosti na ustanovení § 582, které odlišně od staré právní úpravy umožňuje zhojit neplatnost smluvního ujednání. Pro představu, jestliže již některá ze stran plnila, ačkoli ujednání bylo neplatné na základě nedodržení formy dohodnuté mezi stranami, nemůže druhá strana tuto neplatnost namítat.

NOZ dále taktéž pamatuje na zásadu ochrany slabší smluvní strany (typicky např. spotřebitelské smlouvy, právní úprava lichvy apod.).

Problematika smluvního práva zastupuje velice rozsáhlou materii, z toho důvodu se v textu omezujeme pouze na vybrané smluvní typy ve smyslu smlouvy kupní a smlouvy o dílo a současně pouze na některé významnější změny, které se jich dotýkají.

SMLOUVA KUPNÍ (§ 2079 A NÁSL.)

Smlouva kupní uzavíraná dle NOZ přejímá do značné míry právní úpravu zahrnutou v obchodním zákoníku. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Pro kupní smlouvu není zákonem předepsána písemná forma, s výjimkou převodu vlastnického práva k nemovitosti.

Novotou je institut tzv. svépomocného prodeje. V případě, že kupující nepřevezme věc, vzniká druhé straně právo po předchozím upozornění věc na účet kupujícího vhodným způsobem prodat (ust. § 2125).

Zásadní přeměnou prošla práva z vadného plnění. Oproti staré úpravě, která vycházela z hlediska vad opravitelných a neopravitelných, se NOZ přiklání k hledisku intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu (míra porušení smlouvy). V případě podstatného porušení má kupující právo na 1) odstranění vady výměnou nebo doplněním; 2) opravu; 3) přiměřenou slevu z kupní ceny; 4) odstoupení od smlouvy. Nedojde-li v přiměřené lhůtě k odstranění vad, má kupující právo požadovat 1) přiměřenou slevu, 2) nebo odstoupení od smlouvy. Za předpokladu nepodstatného porušení smlouvy má pak kupující právo na odstranění vady; nebo přiměřenou slevu z kupní ceny. Neodejde-li k odstranění vady věci včas, popřípadě prodávající odmítne vadu odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny či od smlouvy odstoupit. Z takto specifikované obecné úpravy existují výjimky v případě koupě nemovité věci (ust. § 2129) a též pokud jde o prodej v obchodě, kde vedle podnikatele vystupuje v pozici kupujícího nepodnikatelský subjekt. Kromě práva z vad, které mohou být u spotřebního zboží uplatněna ve lhůtě 24 měsíců, NOZ počítá i s řešením v situaci opakovaného výskytu vad. Spotřebiteli za těchto okolností vzniká bez dalšího jednání právo na odstoupení od smlouvy (viz blíže ust. § 2169).

Pro úplnost připomeňme, že NOZ dále rozšiřuje výčet vedlejších ujednání ke kupní smlouvě o výhradu zpětného prodeje a výhradu lepšího kupce. Z obchodního zákoníku pak přejímá možnost koupě na zkoušku a institut cenové doložky umožňující úpravu kupní ceny s přihlédnutím k výrobním nákladům.

SMLOUVA O DÍLO (§ 2586 A NÁSL.)

Obdobným způsobem jako u kupní smlouvy, rovněž úprava smlouvy o dílo v rámci NOZ vychází primárně z obchodního zákoníku. V intencích ustanovení § 2586 se zhotovitel smlouvou o dílo zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a ten se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Rozlišení, zda se jedná o smlouvu o dílo nebo smlouvu kupní zahrnuje ust. § 2086. Oproti staré úpravě NOZ stanoví, že dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Pro praxi to znamená, že dílo může mít drobné vady a nedodělky, nicméně objednatel jej nemůže odmítnout převzít.

Při sjednávání data zhotovení díla lze doporučit jeho určení ve smlouvě, v opačném případě zákon stanoví, že čas zhotovení závisí na vůli zhotovitele. Shodná situace nastává, jestliže objednatel trvá na tom, aby se zhotovitel řídil jeho pokyny (zmíněná skutečnost je vyvažována právem objednatele na kontrolu nad prováděním díla). NOZ mimo jiné nestanovuje, že objednané dílo musí odpovídat technickým normám. Ošetření všech uvedených aspektu je tak účelné zahrnout přímo do smlouvy o dílo.

Režim vad díla se řídí obdobně ustanoveními o kupní smlouvě (ust. § 2615). Nová úprava se již explicitně nezabývá zárukou za jakost, je tudíž na zhotoviteli, zda se rozhodne tuto dobrovolně poskytnout. Pakliže se na díle vyskytnou zjevné vady, je nutné učinit o nich výhradu v okamžiku předání díla. Skryté vady musí být vytknuty bezodkladně po jejich zjištění, nejpozději však ve lhůtě dvou let od předání díla. U staveb se uplatní toliko delší pětiletá lhůta ode dne předání.

REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA ANEB NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK V PRAXI –…

Společnosti s ručeným omezeným v roce 2014. Nakolik je ovlivní nová soukromoprávní úprava, o tom již více v pokračování článku o změnách souvisejících s účinností nového občanského zákoníku a dalších předpisů.

Základní právní úpravu společností s ručením omezeným nalezneme s účinností od 1. 1. 2014 v zákoně č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) s několika výjimkami. Obecná ustanovení týkající se firmy (rozumějte názvu společnosti), obchodního tajemství či obecné úpravy právnických osob (včetně likvidace společnosti) se toliko nachází v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Alespoň základní přehledové seznámení s novou právní úpravou je předpokladem pro řádné fungování podnikání v následujících letech. Výchozí zásada NOZ a souvisejících předpisů totiž předpokládá úpravu práv a povinností subjektů odchylně od zákona, pakliže to zákon výslovně nezakazuje. Hlavním cílem je tedy v kontextu řečeného snaha o co největší zachování smluvní svobody. NOZ by tak měl fungovat spíše ve smyslu podpůrném, za předpokladu, že mezi stranami nedojde k dohodě. Obdobná koncepce nicméně přenáší na fyzické a právnické osoby značnou odpovědnost (v případě společností s ručením omezeným se např. může uplatnit tzv. společnická žaloba proti jednateli dle § 157 a násl. ZOK).

Vrátíme-li se však ke konkrétnější úpravě společnosti s ručením omezeným, především zdůrazněme společná ustanovení pro obchodní korporace a družstva současně zahrnutá v ustanoveních § 1 až 94 ZOK. Konkrétní regulaci společnosti s ručeným omezeným pak blíže nalezneme v ustanoveních § 132 až 242 ZOK

STRUČNĚ K ZÁKLADNÍMU KAPITÁLU A OPT-IN KLAUZULI

Za bezesporu nejdiskutovanější novinku od nového roku patří možnost založit společnost s minimální výší vkladu jedné koruny české (blíže ustanovení § 142 ZOK). Nejistotu, kterou taková společnost bude vzbuzovat pro případné obchodní partnery, netřeba zmiňovat. ZOK však počítá s částečnou ochranou s odkazem na ustanovení § 40 v podobě tzv. omezení výplaty zisku nebo jiných vlastních zdrojů.  Společnosti je tak fakticky zakázáno činit jakékoli úkony, jimiž by si způsobila úpadek či jakýmkoli způsobem ohrozila své věřitele (tzv. test úpadkem).

Pouze pro připomenutí zmiňme i opt-in klauzuli, o které bylo pojednáno v předchozím článku. Za účelem zabránění případnému rozporu mezi starou úpravou v obchodním zákoníku a novou úpravou v ZOK, mají společnosti možnost do dvou let od nabytí účinnosti ZOK plně podřídit své záležitosti nové právní úpravě.

NOVINKY V ÚPRAVĚ PODÍLŮ NA SPOLEČNOSTI

Zásadním způsobem dochází k proměnám podílů společnosti s ručením omezeným. Ustanovení § 135 odst. 1 ZOK nejenže schvaluje existenci různých druhů podílů, pakliže to stanoví společenská smlouva, ale současně ustanovení § 135 odst. 2 ZOK připouští, aby společník vlastnil více podílů najednou, a to i různého druhu. Právní úprava si v tomto smyslu klade za cíl flexibilnější dispozici s podíly. Do budoucna tak například společníci nebudou nuceni své podíly rozdělovat (jako tomu bylo dle dosavadní právní úpravy), nýbrž mohou kumulovat větší množství podílů a s nimi bezproblémově disponovat či je dále převádět. Společenská smlouva nadto umožňuje spojit s některými podíly práva a povinnosti nad rámec ostatních podílů (typicky např. právo na přednostní výplatu zisku apod.)

KMENOVÝ LIST A SOUVISEJÍCÍ POVINNOSTI

Zjednodušení převodu obchodního podílu nově napomáhá institut tzv. kmenového listu neboli cenného papíru na řad. Ustanovení § 137 ZOK předpokládá, že podíl společníka může být představován kmenovým listem, opět je však nutná úprava ve společenské smlouvě. Kmenové listy mohou být dále spojeny pouze s podíly, jejichž převoditelnost není podmíněna nebo omezena. V praxi proto za splnění podmínek lze převod obchodního podílu uskutečnit pouze předáním kmenového listu s rubopisem na základě ústní dohody.

FINANČNÍ ASISTENCE

Finanční asistencí rozumějme poskytnutí finančních prostředků formou půjčky či úvěru, případně formou zajištění ze strany obchodních korporací, respektive společnosti s ručením omezeným. Problematická a zejména výkladově nejednotná dosavadní úprava v obchodním zákoníku v praxi způsobila přijetí názoru, že společnost může poskytovat finanční asistenci pouze do výše vlastního kapitálu společnosti. Nově je finanční asistence povolena za splnění podmínek ustanovení § 200 ZOK. Větší odpovědnost se v tomto směru přesouvá na jednatele společnosti, neboť je povinen vypracovat písemnou zprávu se zdůvodněním poskytnutí finanční asistence, uvedením výhod a rizik pro společnost. Finanční asistence současně nesmí být v rozporu se zájmy společnosti, přičemž jednatel společnosti má povinnost počínat si s péčí řádného hospodáře.

MOŽNOST JEDNOSTRANNÉHO VYSTOUPENÍ ZE S.R.O.

Celková liberalizace úpravy společnosti s ručením omezeným se promítá i do možností jednostranného vystoupení společníka. V případech, kdy společník nesouhlasí s přijatým rozhodnutím valné hromady, které se týká změny převažující povahy podnikání společnosti nebo prodloužení trvání společnosti, může ze společnosti vystoupit, pokud hlasoval na valné hromadě proti (viz blíže ustanovení § 202 ZOK). Současně, pokud byl společníkovi z jakéhokoli důvodu odepřen souhlas s převodem podílu, má možnost s odkazem na § 207 odst. 3 ZOK ze společnosti vystoupit. Výjimkou není ani případ schválení příplatkové povinnosti. Společník, který nehlasoval pro její schválení, může společnosti písemně oznámit, že vystupuje ze společnosti ohledně podílu, na nějž se příplatková povinnost váže (§ 164 ZOK).

Mgr. Klára Sommerová