V návaznosti na změny související s účinností nového občanského zákoníku se v následujícím textu zaměříme na problematiku smluvního práva s přihlédnutím k nejčastějším smluvním typům – smlouvy kupní a smlouvy o dílo.

V běžném životě zastupuje proces uzavírání smluv nejtypičtější možnost setkávání s právem vůbec. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se i z toho důvodu smluvnímu právu věnuje velice podrobně. Bezesporu nejpozitivnější změnou, kterou přináší, je odstranění dualismu smluvních typů, resp. dualismu závazkového práva, uzavíraných dle zákona č. 40/1964 Sb., občanských zákoník (tzv. neobchodní závazkové právo) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (tzv. obchodní závazkové právo). Nově tedy nalezneme veškerou právní úpravu smluv v jediném předpisu.

Zásadního významu v souvislosti s účinností NOZ nabývají přechodná ustanovení. V praxi platí, že vznikl-li závazek mezi stranami do účinnosti nové právní úpravy, bude se toliko řídit starou právní úpravou, nestanoví-li zákon jinak. S odkazem na ustanovení § 3028 se ovšem strany mohou dohodnout a podřídit starý závazek nové právní úpravě (NOZ). Tradičně z tohoto pravidla existují výjimky. Dle ust. § 3030 se na veškeré smlouvy uzavřené v době účinnosti staré právní úpravy použijí zásady stanovené v první hlavě první části NOZ. Jde-li pak o konkrétní smluvní typy, odlišný režim se uplatňuje pro nájem nemovité věci, který se řídí NOZ, s výjimkou aspektu jeho vzniku a práv, vzniklých před účinností NOZ (viz blíže ust. § 3074).

ZÁKLADNÍ ZÁSADY SMLUVNÍHO PRÁVA

​Již v předchozích článcích jsme zmínili, že NOZ významně posiluje zásadu smluvní volnosti stran. S ohledem na řečené nabývá většina ustanovení NOZ dispozitivní povahy, strany si tedy mohou v rámci smluvní volnosti přizpůsobit vztahy mezi sebou na základě dohody. Zákonodárce rovněž výrazným způsobem upřednostnil zásadu neformálnosti právních úkonů. Z ustanovení § 559 NOZ vyplývá, že není-li stanoveno jinak, mohou se strany zavazovat ústně, případně konkludentně (za předpokladu, kdy je z jejich jednání jasný projev vůle). Problematické tak nebude s účinností nové právní úpravy například uzavření smlouvy emailem. Nadále však v případech převodu nemovité věci platí nutnost písemné formy. Novinkou je pak i dodatečné písemné potvrzení obsahu smlouvy, kterou strany před tím uzavřely v jiné než písemné formě (ust. § 1757 NOZ).

Ustanovení § 574 NOZ výslovně stanovuje, že na právní jednání je v případě pochybností třeba hledět spíše jako na platné než na neplatné. Stany by tak v praxi měly být mnohem obezřetnější, a to i vzhledem k úpravě zakotvené v § 586 odst. 2 NOZ, která říká: „Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.“ Obdobná situace nastává v návaznosti na ustanovení § 582, které odlišně od staré právní úpravy umožňuje zhojit neplatnost smluvního ujednání. Pro představu, jestliže již některá ze stran plnila, ačkoli ujednání bylo neplatné na základě nedodržení formy dohodnuté mezi stranami, nemůže druhá strana tuto neplatnost namítat.

NOZ dále taktéž pamatuje na zásadu ochrany slabší smluvní strany (typicky např. spotřebitelské smlouvy, právní úprava lichvy apod.).

Problematika smluvního práva zastupuje velice rozsáhlou materii, z toho důvodu se v textu omezujeme pouze na vybrané smluvní typy ve smyslu smlouvy kupní a smlouvy o dílo a současně pouze na některé významnější změny, které se jich dotýkají.

SMLOUVA KUPNÍ (§ 2079 A NÁSL.)

Smlouva kupní uzavíraná dle NOZ přejímá do značné míry právní úpravu zahrnutou v obchodním zákoníku. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Pro kupní smlouvu není zákonem předepsána písemná forma, s výjimkou převodu vlastnického práva k nemovitosti.

Novotou je institut tzv. svépomocného prodeje. V případě, že kupující nepřevezme věc, vzniká druhé straně právo po předchozím upozornění věc na účet kupujícího vhodným způsobem prodat (ust. § 2125).

Zásadní přeměnou prošla práva z vadného plnění. Oproti staré úpravě, která vycházela z hlediska vad opravitelných a neopravitelných, se NOZ přiklání k hledisku intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu (míra porušení smlouvy). V případě podstatného porušení má kupující právo na 1) odstranění vady výměnou nebo doplněním; 2) opravu; 3) přiměřenou slevu z kupní ceny; 4) odstoupení od smlouvy. Nedojde-li v přiměřené lhůtě k odstranění vad, má kupující právo požadovat 1) přiměřenou slevu, 2) nebo odstoupení od smlouvy. Za předpokladu nepodstatného porušení smlouvy má pak kupující právo na odstranění vady; nebo přiměřenou slevu z kupní ceny. Neodejde-li k odstranění vady věci včas, popřípadě prodávající odmítne vadu odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny či od smlouvy odstoupit. Z takto specifikované obecné úpravy existují výjimky v případě koupě nemovité věci (ust. § 2129) a též pokud jde o prodej v obchodě, kde vedle podnikatele vystupuje v pozici kupujícího nepodnikatelský subjekt. Kromě práva z vad, které mohou být u spotřebního zboží uplatněna ve lhůtě 24 měsíců, NOZ počítá i s řešením v situaci opakovaného výskytu vad. Spotřebiteli za těchto okolností vzniká bez dalšího jednání právo na odstoupení od smlouvy (viz blíže ust. § 2169).

Pro úplnost připomeňme, že NOZ dále rozšiřuje výčet vedlejších ujednání ke kupní smlouvě o výhradu zpětného prodeje a výhradu lepšího kupce. Z obchodního zákoníku pak přejímá možnost koupě na zkoušku a institut cenové doložky umožňující úpravu kupní ceny s přihlédnutím k výrobním nákladům.

SMLOUVA O DÍLO (§ 2586 A NÁSL.)

Obdobným způsobem jako u kupní smlouvy, rovněž úprava smlouvy o dílo v rámci NOZ vychází primárně z obchodního zákoníku. V intencích ustanovení § 2586 se zhotovitel smlouvou o dílo zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a ten se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Rozlišení, zda se jedná o smlouvu o dílo nebo smlouvu kupní zahrnuje ust. § 2086. Oproti staré úpravě NOZ stanoví, že dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Pro praxi to znamená, že dílo může mít drobné vady a nedodělky, nicméně objednatel jej nemůže odmítnout převzít.

Při sjednávání data zhotovení díla lze doporučit jeho určení ve smlouvě, v opačném případě zákon stanoví, že čas zhotovení závisí na vůli zhotovitele. Shodná situace nastává, jestliže objednatel trvá na tom, aby se zhotovitel řídil jeho pokyny (zmíněná skutečnost je vyvažována právem objednatele na kontrolu nad prováděním díla). NOZ mimo jiné nestanovuje, že objednané dílo musí odpovídat technickým normám. Ošetření všech uvedených aspektu je tak účelné zahrnout přímo do smlouvy o dílo.

Režim vad díla se řídí obdobně ustanoveními o kupní smlouvě (ust. § 2615). Nová úprava se již explicitně nezabývá zárukou za jakost, je tudíž na zhotoviteli, zda se rozhodne tuto dobrovolně poskytnout. Pakliže se na díle vyskytnou zjevné vady, je nutné učinit o nich výhradu v okamžiku předání díla. Skryté vady musí být vytknuty bezodkladně po jejich zjištění, nejpozději však ve lhůtě dvou let od předání díla. U staveb se uplatní toliko delší pětiletá lhůta ode dne předání.