V následujícím textu se zaměříme na zásadní právní změny nastupující s úderem roku 2014 v oblasti soukromého práva. Řeč je o příchodu nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a některých souvisejících zákonů.

Důvodová zpráva k NOZ poukazuje na potřebu modernizace soukromého práva v České republice, z toho důvodu přejímá model tzv. velkých civilních kodexů typických např. pro Francii či Německo. Zjednodušeně řečeno otázky soukromého práva jsou až na výjimky obsaženy v jednom předpise obsahujícím 3081 paragrafů. Primárně zdůrazněme, že pojetí nového občanského zákoníku se výrazně přiklání ke smluvní volnosti stran. S ohledem na řečené nabývá většina ustanovení dispozitivní povahy (tzn. použijí se pouze v případě, kdy se strany nedohodnou jinak). Nejen pro podnikatelské subjekty se tak otevírá prostor pro jejich vlastní úpravu obchodních vztahů. Na druhé straně však na sebe berou větší míru odpovědnosti za případnou neznalost nové právní úpravy.

Další zásadní změna spočívá v odstranění duplicitní právní úpravy smluvních typů obsažených v současnosti jak v občanském tak obchodním zákoníku. Od nového roku tedy pro nově uzavírané smlouvy (typicky např. smlouvy kupní, smlouvy o dílo) platí jednotná úprava obsažená pouze v NOZ. Obdobný režim se vztahuje i na duplicitní ustanovení řešící otázku promlčení, úpravy prodlení či jiných ustanovení týkajících se závazkových právních vztahů, jež byly do současnosti nesystematicky řešeny oběma výše uvedenými zákony.

Vzhledem k řečenému se nabízí otázka, zda NOZ zahrnuje komplexní úpravu obchodních vztahů a s nimi související úpravu obchodních společností. Ačkoli NOZ kompletně ruší zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a současně přejímá podstatnou část v něm obsažených ustanovení, problematika obchodních společností a družstev bude řešena paralelně novým zákonem. Řeč je o zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále též „ZOK“).

ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH

Uvedený právní předpis nelze bez dalšího vnímat jako pokračovatele obchodního zákoníku, neboť jeho úloha je spíše dílčí. Jak již bylo zmíněno v článku dříve, stěžejní roli soukromoprávního předpisu při rekodifikace přebírá NOZ.

Čemu konkrétně se tedy ZOK věnuje? V rámci 786 paragrafů navazuje na NOZ a detailněji rozebírá právní úpravu obchodních korporací. Pojem obchodní korporace přitom nezastupuje pouze stávající obchodní společnosti (ve smyslu společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, komanditní společnosti, veřejné obchodní společnosti, evropské společnosti a evropského hospodářského zájmového sdružení), nýbrž i družstva (bytové družstvo, sociální družstvo, evropské družstvo).

Pokud jde o přímý dopad řešeného právního předpisu, komplikace mohou nastat v souvislosti s tzv. donucujícími ustanoveními zákona. V praxi jde o ustanovení, od nichž se nelze odchýlit. Jelikož nabývají účinnosti 1. 1. 2014, poměrně snadno se mohou vyskytnout případy regulované starou právní úpravou, které s nimi mohou kolidovat. Pro obchodní korporace je tudíž stanovena povinnost dát do souladu veškerou vnitřní dokumentaci (typicky stanovy obchodní společnosti), která by s donucujícími ustanoveními mohla být v rozporu. K tomu mají přechodné půlroční období (do 1. 7. 2014). Pakliže dokumenty korporace nejsou v rozporu s kogentními normami ZOK, zůstávají v platnosti i po novém roce. Připomeňme i existenci tzv. opt-in klauzule, jež dává obchodním korporacím možnost plně se podřídit nové právní úpravě, a to ve lhůtě dvou let ode dne nabytí účinnosti ZOK. Veskrze lze tímto způsobem předejít možným kolizím staré a nové právní úpravy, které mohou v extrémních případech končit až zrušením společnosti.

Upozorněme rovněž na odlišný režim hospodářské soutěže, která nebyla převzata do NOZ, ale bude nadále řešena jako veřejnoprávní disciplína zvláštním zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Otázky týkající se nekalé soutěže pak byly dle důvodové zprávy převzaty NOZ. Z působnosti ZOK došlo též k vyloučení rejstříkových věcí, ačkoli dříve spadaly pod úpravu obchodního zákoníku. Ve snaze o zjednodušení postupů týkajících se rejstříkových zápisů dal zákonodárce přednost úpravě v intencích nového předpisu.

ZÁKON O VEŘEJNÝCH REJSTŘÍCÍCH PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB

Obecný výklad o změnách, které přinese NOZ a související zákony, zakončeme stručným rozborem zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Důvodem vzniku se stala snaha o regulaci rejstříkových záležitostí formou jediného zákona. Pod pojmem veřejný rejstřík proto spadá spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík SVJ, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. Nejzásadnější změnu hledejme v ustanovení § 108 a násl. uvedeného zákona, díky němuž nově mohou do rejstříků kromě rejstříkových (resp. krajských) soudů přímo zapisovat taktéž notáři na podkladě notářského zápisu. Jedná se o koncepční řešení, jehož cíl spočívá primárně v přenosu části rejstříkové agendy ze soudů na jiný subjekt. Řečené se příznivěji projeví zejména v rychlosti zápisu do jednotlivých rejstříků.

Vzhledem k rozsáhlosti rekodifikace se budeme problematice NOZ a souvisejících zákonů, hlavně ve vztahu ke společnostem s ručením omezeným, zabývat v dalších příspěvcích.

Mgr. Klára Sommerová